Trinitářská věž

Věž stojící na Lompově náměstí je pozůstatkem bývalého kostela Nejsvětější Trojice, který sloužil jako farní kostel od 13. století až do 14. července 1760, kdy podlehl požáru. Přesné datum výstavby kostela není známo. Obvykle se však předpokládá, že proběhla v první polovině 13. století a úzce souvisela se získáním Lubaní městských práv kolem roku 1220. Je třeba poznamenat, že historie kostela je neoddělitelně spjata s dějinami kláštera magdalenitek. V roce 1320 založil Jindřich I., javorský kníže, v Lubani klášter svaté Máří Magdalény a udělil mu patronátní právo nad kostelem Nejsvětější Trojice. Až do vyhoření chrámu jej sestry využívaly k liturgickým účelům, i když je třeba připomenout, že od dob reformace byla jejich práva v tomto ohledu značně omezena. Od roku 1760 zůstal chrám v havarijním stavu. Teprve v roce 1879 byla odstraněna jeho hlavní část a ponechána věž, která se dochovala dodnes. Obyvatelé města Lubań ji před rokem 1945 nazývali farní kostelní věž (Pfarrkirchturm) nebo zvonice (Glockenturm). Poláci naopak obvykle používají termín Trinitářská věž, který odkazuje na latinský termín trinitas, což znamená trojice. Věž byla nedílnou součástí farního kostela přibližně pět století a spolu s ním prošla četnými architektonickými proměnami. Kostel Nejsvětější Trojice byl původně orientovanou stavbou, postavenou na půdorysu kříže v románském slohu. Věž přiléhala k jeho lodi na západní straně. Pravděpodobně pouze dvě z jeho stran byly odkryté, a to jižní a západní. Ostatní však byly napojeny přímo na hlavní část kostela. V 15. století byly na konstrukci kostela provedeny rozsáhlé změny, které mu dodaly výrazné gotické rysy. Stal se trojlodní stavbou táhnoucí se směrem ke školní budově. Přestavěna byla také věž. Dnes je však obtížné určit, do jaké míry byla její konstrukce změněna. Věž i kostel byly postaveny z čedičového lomového kamene a cihel.