Jedná se o pozdně gotický trojlodní kostel bazilikálního typu. Je přístupný veřejnosti. Díky 101,2 metru vysoké věži, která je nejvyšší v Dolním Slezsku, je vidět z dálky. Jeho jádro je gotické, zatímco kupole je renesanční. V rozích helmice stojí na sloupech sochy světců.
Věž je první velkolepostí katedrály. Druhou jsou její gotické pískovcové portály. V průčelí na západní straně jsou hned čtyři. Zdobí je mimořádně krásné jemné gotické sochy. Zobrazují mimo jiné Pannu Marii a patrony kostela, svatého Stanislava a svatého Václava. Nad dvěma centrálními portály je interiér osvětlen dvěma úzkými vysokými okny spojenými ostrými oblouky. Tvoří tak jedno, největší gotické okno v Polsku o rozměrech 8 x 6 m - to je třetí velkolepost katedrály. Čtvrtou je obraz Panny Marie Świdnické v mramorovém bočním oltáři. Jedná se o vyobrazení „Maria in sole“ neboli „Marie v slunci“, neboť Marii s Dítětem obklopuje zářivé světlo. Rám, v němž je obraz umístěn, zdobí basreliéf s vyobrazením slunce. Dekor oltářního obrazu pochází z období baroka, ale obraz je mnohem staršího data - vznikl pravděpodobně kolem roku 1400. Dvě postavy stojící u oltářních sloupů představují Mariiny rodiče Annu a Jáchyma.
Další velkoleposti katedrály je velká malba z roku 1695, která zobrazuje panorama Świdnice s Pannou Marií vznášející se nad ní. Dalším velkolepým pokladem této katedrály je Měšťanský chór. Tímto názvem je označené mezipatro pocházející z 15. století přiléhající ke stěně jižní lodi. Stojí na něm miniatura krakovského oltáře od Wita Stwosze. Ačkoli oba oltáře nejsou totožné, analogie jsou patrné již na první pohled. Świdnický oltář pochází z roku 1492 a představuje Uspání Panny Marie. Největší velkoleposti Świdnické katedrály je však hlavní oltář, který vytvořil sochař Johann Riedl v roce 1694. Jde o prostorovou kompozici, ve které sedm sloupů nese kruhový baldachýn.
Věž je první velkolepostí katedrály. Druhou jsou její gotické pískovcové portály. V průčelí na západní straně jsou hned čtyři. Zdobí je mimořádně krásné jemné gotické sochy. Zobrazují mimo jiné Pannu Marii a patrony kostela, svatého Stanislava a svatého Václava. Nad dvěma centrálními portály je interiér osvětlen dvěma úzkými vysokými okny spojenými ostrými oblouky. Tvoří tak jedno, největší gotické okno v Polsku o rozměrech 8 x 6 m - to je třetí velkolepost katedrály. Čtvrtou je obraz Panny Marie Świdnické v mramorovém bočním oltáři. Jedná se o vyobrazení „Maria in sole“ neboli „Marie v slunci“, neboť Marii s Dítětem obklopuje zářivé světlo. Rám, v němž je obraz umístěn, zdobí basreliéf s vyobrazením slunce. Dekor oltářního obrazu pochází z období baroka, ale obraz je mnohem staršího data - vznikl pravděpodobně kolem roku 1400. Dvě postavy stojící u oltářních sloupů představují Mariiny rodiče Annu a Jáchyma.
Další velkoleposti katedrály je velká malba z roku 1695, která zobrazuje panorama Świdnice s Pannou Marií vznášející se nad ní. Dalším velkolepým pokladem této katedrály je Měšťanský chór. Tímto názvem je označené mezipatro pocházející z 15. století přiléhající ke stěně jižní lodi. Stojí na něm miniatura krakovského oltáře od Wita Stwosze. Ačkoli oba oltáře nejsou totožné, analogie jsou patrné již na první pohled. Świdnický oltář pochází z roku 1492 a představuje Uspání Panny Marie. Největší velkoleposti Świdnické katedrály je však hlavní oltář, který vytvořil sochař Johann Riedl v roce 1694. Jde o prostorovou kompozici, ve které sedm sloupů nese kruhový baldachýn.
Náročnost
1/5
1/5
