V letech 1966-1968 byla jeho část upravena na katolický kostel, díky čemuž se zámek dochoval dodnes. Jeho nejcennější architektonický prvek - renesanční galerie zdobené erbovními kartušemi - jsou vidět z nádvoří.
Zámek byl postaven v letech 1570-1571 pro Hanse Christopha von Tschirnhaus, který se s renesancí - tehdy novým uměleckým slohem - seznámil přímo u zdroje, tedy v Itálii. Od roku 1547 totiž studoval architekturu na boloňské univerzitě. Nawojow Łużycký převzal po svém dědečkovi Niklovi von Tschirnhaus. V Bologni nepromarnil svůj čas. Galerie zámku Nawojów Łużycki jsou velkolepé a je na nich patrná inspirace nejlepšími italskými vzory. Rozložení dvojitých arkád na nádvoří zachycuje vytříbený styl a duch renesanční Itálie a výrazné erby na nich - jako jakýsi heraldický odkaz zakladatele dvora - jsou charakteristickým rysem středoněmecké renesance. Součástí této inference jsou i místa původu zakladatelových předků, aby se posílilo poselství o jeho šlechtickém původu.
V roce 1756 bylo panství prodáno klášteru sester magdalenek z Lubaně. Jeptišky v jednom z křídel zřídily kapli a celý zámek rozšířily a přestavěly.
Po druhé světové válce byly některé budovy zámku zbořeny. Naštěstí památková péče nařídila v roce 1958 zámek zabezpečit. Před zničením jej vlastně zachránila iniciativa faráře a obyvatel adaptaci na kostel. K tomuto účelu bylo přestavěno východní křídlo, při čemž bylo změněno původní rozdělení místností z přízemí do podkroví. Pro západní křídlo se bohužel nenašla žádná funkce. Nebylo využíváno a zchátralo. Dochovaly se pouze hlavní zdi.
Zámek byl postaven v letech 1570-1571 pro Hanse Christopha von Tschirnhaus, který se s renesancí - tehdy novým uměleckým slohem - seznámil přímo u zdroje, tedy v Itálii. Od roku 1547 totiž studoval architekturu na boloňské univerzitě. Nawojow Łużycký převzal po svém dědečkovi Niklovi von Tschirnhaus. V Bologni nepromarnil svůj čas. Galerie zámku Nawojów Łużycki jsou velkolepé a je na nich patrná inspirace nejlepšími italskými vzory. Rozložení dvojitých arkád na nádvoří zachycuje vytříbený styl a duch renesanční Itálie a výrazné erby na nich - jako jakýsi heraldický odkaz zakladatele dvora - jsou charakteristickým rysem středoněmecké renesance. Součástí této inference jsou i místa původu zakladatelových předků, aby se posílilo poselství o jeho šlechtickém původu.
V roce 1756 bylo panství prodáno klášteru sester magdalenek z Lubaně. Jeptišky v jednom z křídel zřídily kapli a celý zámek rozšířily a přestavěly.
Po druhé světové válce byly některé budovy zámku zbořeny. Naštěstí památková péče nařídila v roce 1958 zámek zabezpečit. Před zničením jej vlastně zachránila iniciativa faráře a obyvatel adaptaci na kostel. K tomuto účelu bylo přestavěno východní křídlo, při čemž bylo změněno původní rozdělení místností z přízemí do podkroví. Pro západní křídlo se bohužel nenašla žádná funkce. Nebylo využíváno a zchátralo. Dochovaly se pouze hlavní zdi.
